Vodní dílo Gabčíkovo, které se nachází na Dunaji asi 40 kilometrů na východ od Bratislavy, lze doslova označit jako stavbu tisíciletí. Gabčíkovo u obce Šamorín a nedaleko lázeňské obce Velký Meder není jen přehrada. Jedná se o komplex vodních staveb, který se vymyká všem laickým představám. Vodní dílo Gabčíkovo v současné době plní všechny funkce, pro něž bylo projektováno: národohospodářskou (výroba elektřiny), vodohospodářskou (regulace toku, bránění záplavám), rekreační (ve všech směrech). To vše při zachování splavnosti Dunaje. Stavbu však provázely takové peripetie, že se jimi musel zabývat i mezinárodní soud v Haagu.
Gabčíkov – Nagymaros
Generace starších „Čechoslováků“ si pamatují, že od konce 70. let až do rozdělení společného státu snad nebyl den, aby v některém sdělovacím prostředku nezaznělo politické i novinářské „zaklínadlo“ – Gabčíkovo – Nagymaros (maďarská výslovnost „naďmároš“). 
Jako u většiny omílaných zpráv prostý občan vlastně ani netušil, proč se stavba přehrady na Dunaji tak vleče a proč se o ní stále mluví.
Jasno do problému přinesla až otevřená informovanost, která přišla až s pádem socialismu. O co tedy při stavbě vodního díla Gabčíkova – Nagymaros šlo?
Historie stavby tisíciletí
Historie jednoho z největších komunistických projektů ve střední Evropě, vodního díla Gabčíkovo-Nagymaros, sahá až do roku 1977, kdy Maďarsko a Československo podepsaly smlouvu o výstavbě a provozu společné soustavy vodních děl Gabčíkovo-Nagymaros. K rozhodnutí opakované dunajské záplavy, podmývání Bratislavy i problémy se splavností řeky.
Od prvních momentů výstavby proti vodnímu dílu ostře protestovaly světové ekologické organizace a pro maďarský protikomunistický odboj se tato otázka stala klíčovou. Začátkem osmdesátých let se Gabčíkovo v Maďarsku stalo pro oponenty režimu nejen ekologickou záležitostí, ale součástí politického boje. Zásluhou slovenských disidentů nepřijala Charta 77 argumentaci maďarského Dunajského kruhu, sdružujícího odpůrce díla, a nevyslovila se proti Gabčíkovu.
Stavba maďarské části zastavena
Vláda komunistických reformátorů pod vedením Miklóse Németha, usilující o kompromis s opozicí, v létě 1989 zastavila maďarskou účast na výstavbě. Komunistická pražská Adamcova vláda nebyla s to přijmout žádné zásadnější rozhodnutí o dokončení již pokročilé výstavby Gabčíkova bez maďarské účasti a stavba prakticky stála.
- Po pádu komunismu však 31. října 1989 maďarský parlament definitivně rozhodl o zastavení prací v Nagymarosi.
Stavba Gabčíkova bude pokračovat
Československý federální kabinet premiéra Mariána Čalfy ale o dva roky později schválil postup další výstavby pouze na slovenské straně a 18. listopadu 1991 byly tyto práce zahájeny.
- Navzdory diplomatickým protestům Maďarska a několika konfliktům s ekologickými skupinami, které se zoufale pokoušely ve výstavbě bránit, byla nakonec postavena hlavní hráz v Čuňově a dunajský tok byl rozdělen.
- V říjnu 1991 byla spuštěna gabčíkovská elektrárna a pokračovaly práce na výstavbě plavebních komor.
- Po rozdělení československé federace Slovensko pokračovalo až do dokončení.
Maďarsko-slovenskou causu Gabčíkovo-Nagymaros řešil od 7. dubna 1993 Mezinárodní soudní dvůr v Haagu.
Verdikt soudního dvoru v Haagu
Mezinárodní soudní dvůr v Haagu až 26. září 1997 rozhodl, že smlouva z roku 1977 mezi Maďarskem a Československem o výstavbě vodního díla Gabčíkovo-Nagymaros je nadále v platnosti. Maďarsko nemělo právo ji vypovídat ani zastavit práci na své části vodního díla.
Soud zároveň rozhodl, že Československo mělo v roce 1991 sice právo zahájit přípravné práce na „variantě C“, nikoli ji však uvést do provozu. Podle tehdejších ohlasů šlo o šalamounské rozhodnutí odsuzující obě strany po právní stránce, nicméně dávající za pravdu jasně Slovensku.
Maďarsko a Slovensko podle rozsudku musely „v dobré vůli a berouce v úvahu existující situaci“ jednat a přijmout nezbytná opatření k zajištění cílů smlouvy z roku 1977. Pokud by se nedohodly jinak, museli by vytvořit „společný operační režim“ pro vodní dílo na slovenském území. Soud nařídil oběma stranám, aby si navzájem uhradily škody, které si svým chováním způsobily, a to opět v souladu s ustanoveními smlouvy z roku 1977 a souvisejícími smluvními instrumenty.
Ilustrační foto: Dunaj (sxc.hu)
