Zaoblené vrcholy Nízkých Tater již na první pohled vzbuzují v návštěbníkovi touhu po bližším poznání. Pro ojedinělý a zachovalý charakter přírodního prostředí byl roku 1978 v jejich centrální části vytvořen národní park. Jeho posláním je chránit přírodu před dalšími škodlivými činnostmi člověka. Nejrozsáhlejší chráněné území Slovenska, Národní park Nízké Tatry, leží ve střední části Slovenska.
Nízké Tatry: Zeměpisné údaje
Mohutný horský hřbet Nízkých Tater se táhne ve směru od západu na východ (z pohledu příjezdu z České republiky) v délce víc než 80 kilometrů a v šířce až 30 kilometrů.
Nízké Tatry mají pestrou geologickou skladbu, jež se kromě jiného projevuje výskytem krasových útvarů v Demänovské dolině (demänovská jaskyňa Mieru a Slobody). Jeho nejdůležitější část hřbetu tvoří hlavní hřeben s vrcholy Chopok (2043 m. n. m.) a Ďumbier (2024 m. n. m.) a některé jeho rozsochy a doliny, které je oddělují.
K samotnému území národního parku o rozloze 811 čtverečních kilometrů přiléhá ze severu i od jihu poměrně široké ochranné pásmo o celkové rozloze 1240 čtverečních kilometrů.
Jak poznat Nízké Tatry
Cesty, po kterých je dobrý přístup do Národního parku Nízké Tatry, vedou po jeho severním okraji přes západní část Podtatranské kotliny s hlavními východisky Ružomberok, Liptovský Mikuláš a Liptovský Hrádok.
Na Chopok se můžeme dostat buď sedačkovou lanovkou, nebo se vydat pěšky po značených stezkách, které vedou až k Ďumbieru. Pěší výstup je poněkud náročnější vzhledem k poměrně prudkému stoupání, ale stojí za to.
Obou vrcholů můžeme dosáhnout i z jižní strany, od Banské Bystrice a Brezna přes Horehronský úval. Od Podbrezové se dáme na sever údolím potoka Bystrianka k hotelu Srdiečko na jižním svahu Chopku, kde je nástupní stanice sedačkové lanovky na vrchol. Je možné si zvolit i značenou stezku a za vynaloženou námahu se nám dostane bohaté odměny v podobě nezapomenutelných pohledů na všechny světové strany.
Místa dalekých výhledů
- Od východu i západu se nabízejí panoramata vrcholků tohoto pohoří, pohledy na jih a sever nám otvírají doliny.
- Pozornost zasluhuje pohled na sever nejen do Demänovské doliny, ale vůbec na celou Liptovskou kotlinu.
- Dále za ní pak vidíme vrcholy a štíty Chočských vrchů a západní výběžky Vysokých Tater.
Tip na hřebenovou túru
V případě, že budete mít chuť i dobrou tělesnou kondici, můžete se vydat na pěší hřebenovou túru, a to jak na východ, tak na západ. Východním směrem vedou značky přes blízký Ďumbier k chatě Slovenského národního povstání a dále na Čertovicu k stejnojmenné chatě. Ti zdatnější mohou pokračovat ještě dále na masív Veľkého boku a Kráľovu hoľu. Vydáme-li se na pěší túru z Chopku na západ, vede nás značená stezka opět po hřebenu na Chabenec, dále na Ďurkovou až k Latiborské holi a dále na západ.
Během pochodu můžeme kdykoli sestoupit do dolin na kteroukoli stranu pohoří. Vzdálenosti na turistických rozcestnících a směrovkách nejsou udávány v kilometrech, ale v hodinách chůze, což je v horských oblastech běžné.
Přírodní podmínky v Nízkých Tatrách
- Nejvyšší části národního parku Nízké Tatry mají charakter holin, jsou pokryté kosodřevinou a trávou.
- Přibližně 67 procent území národního parku zabírají lesy, v nichž převládají smrky s příměsí jedlí a buků.
- Na jižních svazích jsou zastoupeny i teplomilné až suchomilné druhy rostlin.
- Celé území Národního parku Nízké Tatry má kontinentální horské podnebí. Ve vrcholových částech dosahují průměrné teploty v lednu -7 o C, v červenci 8 o C.
- Severní svahy Nízkých Tater pokrývá téměř dvě stě dní v roce sníh, jehož až dva metry vysoká vrstva poskytuje nejpříznivější podmínky pro zimní sporty na Slovensku.
Foto: Chramošský viadukt, Nízké Tatry (sxc.hu)
