Banská Štiavnica je město s prastarou hornickou tradicí. A také světová kolébka „báňské“ technické vzdělanosti. Banská Štiavnica je zapsána na seznamu Světového dědictví UNESCO. Turistům však Banská Štiavnica nenabízí pouze památky po dolování a krásné, dnes však dosud značně zdevastované, paláce. Je současně i výchozím bodem pro putování po zajímavých sopečných horách plných přírodních krás a památek.
Město vyrostlé na zlatě a stříbře
Jedním z nejpozoruhodnějších míst středního Slovenska je město Banská Štiavnica a jeho okolí. Významné postavení město získalo už počátkem minulého tisíciletí, když se tam začalo těžit železo, měď, stříbro a zlato. V oněch dobách patřila Banská Štiavnica k nejvýznamnějším evropským střediskům těžbya zpracování rud.
I když se první písemné zmínky o hornické činnosti v tomto regionu objevují až ve 12. století, vlastní osídlení a s ním související těžbu drahých a barevných kovů datují archeologové již do konce doby bronzové (1200 800 let před Kristem).
Ve 12. století již existovala na území dnešní Baňské Štiavnice dvě sídelní střediska. První se rozkládalo na vrcholku kopce Glanzenberg (dnes Staré Město), druhé Štiavnica vzniklo v údolí. Přesný datum vzniku města není znám, nedochovala se ani městská privilegia. Jisté však je, že je Štiavnica jako první horní město v Uhersku obdržela nejpozději v roce 1238.
Dnešní město vzniklo sloučením obou osad, jejichž společný název Schemnitzbana byl poprvé uveden v roce 1255. Jeho rozvoj je neodmyslitelně spjat především s těžbou stříbra a zlata. Díky bohatství proudícího z dolů se město rychle rozrůstalo, v první polovině 13. století zde vznikly dvě velké románské baziliky.
V roce 1736 zde byla založena Báňská akademie, první škola tohoto druhu na světě a město se stalo proslulým střediskem hornické vzdělanosti. Prosperita dolů se odrazila i ve výstavnosti: je zde registrováno 360 uměleckých památek.
Banská Štiavnica na seznamu UNESCO
V roce 1993 bylo město zařazeno mezi památky UNESCO. Neobešlo se to bez komplikací. Banská Štiavnica byla nejprve dvakrát odmítnuta. Až nominace rozšířená o technické památky v okolí přinesla úspěch.
Toulky kuriózním sídlem odhalují množství architektonických skvostů. Genius loci se skrývá v okolí. V kopcích nad městem, ve výšce kolem 700 metrů, jsou jako mořská oka rozsety téměř dvě desítky umělých vodních nádrží, jež sloužily horníkům k těžbě. Dnes jsou oblíbeným místem ke koupání a pro své romantické okolí jsou velkým lákadlem turistů.
Výlety do okolí Baňské Štiavnice
- V teplých letních dnech návštěníci rádi využijí zdejší četné možnosti ke koupání, které představují bývalé bánské vodné nádrže (tajchy). Nejznámější a současně největší je Počúvadlianské jezero, které vzniklo podle projektu J. K. Hella v letech 1775 až 79.
- Nad jezerem se vypíná nejvyšší hora pohoří Sitno (1009 m n.m.), na niž vede od jezera zeleně značená cesta (hodina chůze). K turistickému přenocování je vhodné příjemné tábořiště u Evičkina jezera nedaleko Štiavnických Baní.
- Nedaleko něho, v sedle Peciny, končí naučná stezka po žíle Terézia. Stezka, která vznikla v roce 1985, je přes pět kilometrů dlouhá a obsahuje 16 zastávek převážně hornického a geologického charakteru. Stezka začíná v sedle Červená studňa (791 m n.m.) pod Šobovem u stejnojmenné vodní nádrže z první poloviny 18. století, která leží na rozvodnici Hronu a Ipla. Na některých místech jsou dosud zachovány stopy po dávné povrchové těžbě žíly Terézie. Tato legendární, dnes již vydobytá, žíla pronikající v délce šest kilometrů štiavnickými vulkanity byla těžena minimálně od počátku 14. století.
Foto: Jeden z dvou hradů v Baňské Štiavnici (sxc.hu)
